Kamila Ženatá
graduated from Academy or Art in Prague (1973-79),
Professor Ladislav Čepelák studio.
currently concentrates on video installations and
exhibition projects
the work of Kamila Ženatá is characterised by
versatility: she expresses herself through painting, photography, video as well
as text, but the strongest achievement is always produced by a combination of
all these elements into a single compact installation
She published books “Kamila
není doma” (Kamila is not at home) (2001 Vltavín), “Obrazy z nevědomí”
(Pictures from the unconscious) (2005 Portál), the accompanying text to the
exhibition 2nd Floor
(2009 Houdek) ) and “Kačenka hledá lásku” (Kate seeks love) (2011 Divus)
in addition to artistic work Kamila Ženatá also
deals in psychoanalytic psychotherapy focusing on group activities
lives and works in Prague
Kamila Ženatá // POHÁDKA / FAIRY TALE about beginning and ending of earth
Bylo nebylo.
Ale bylo to velmi dávno.
Modrá planeta letěla vesmírem.
Nic nebylo a všechno pomalu vznikalo.
Země, voda, oheň, vzduch, život. Pohyb.
Dlouho pršelo. Déšť způsobil, že kamenná srdce
Země začala měknout.
Ze zemské hlíny se pomalu, jakoby náhodou,
začaly tvarovat postavy obrů.
Velcí obři hnětli zemi a tak vytvářeli kopce,
údolí, pahorky.
V průsmycích vznikaly koryta řek a
v údolích jezera, a v hlubokých pláních moře a oceány.
Zemi pokrývaly lesy, na nebi plavaly mraky,
v údolích žili lidé.
Obři, unaveni prací, se pomalu ukládali
k odpočinku, lehali si do údolí, do soutěsek a zátok oceánů, zavírali oči
a pozvolna splývali s krajinou, obrůstali mechem a propadali
k věčnému tichému spánku.
Lidé se rodili, stávali se součástí svých
skupin, otec byl otcem a matka matkou, společně si stavěli obydlí, tančili,
rozdělávali oheň, pěstovali rostliny, chovali zvířata. Cítili, že jsou součástí
velkého celku.
V noci se dívali na nebe a pozorovali
hvězdy.
Vnímali chvění země, sledovali stopy života,
respektovali živly a s živly žili.
Vzývali deště a ctili smrt.
Smáli se. Plakali. Bojovali.
Báli se.
Opatrovali kosti svých předků.
Bylo nebylo.
Jak šel čas a vývoj, za mnoho tisíc let se
jednoduché věci staly složitými.
Strach ze smrti začal vítězit, a tak se smrt
vytratila z vědomí, lidé opouštěli svá společenství
a přestávali cítit souvislosti. Přirozené
děje, které nesly životy jako proud událostí, se začaly přetvarovávat do
náhradních systémů, svoboda se stala svévolí a iluze náhražek a moci nabývala
nezvyklé hlučnosti, tak, že nebylo slyšet tlukot srdce. Lidé přestali plakat,
povodně zaplavovaly celá území. Lidé přestali vnímat, Země se začala otřásat.
Nahromaděný narcistní vztek rozněcoval požáry, ztrácené vědomí se proměňovalo
ve vzdušné bouře, vichřice lámala stromy a devastovala Zemi.
Skončila sounáležitost skupiny a nastal čas
oddělenosti.
